Jdi na obsah Jdi na menu
 

22. 6. 2017

Kam se ztrácí drahocenná voda

 

Týden vody na rozhlasových vlnách

Český rozhlas přišel s projektem Týden vody, který reaguje na velké problémy v zásobování Česka vodou v množství, na jaké jsme byli zvyklí doposud. Názorně na originálních obrázcích a se slovním doprovodem vysvětluje, co je to virtuální voda nebo jak vysledovat vodní stopu konkrétního produktu. Projekt Týden vody na zpravodajském portálu iRozhlas.cz určitě stojí za sledování a všechny články za přečtení. Nejzajímavější informace zaznívají minimálně také na stanicích Radiožurnál a Dvojka.

 

Voda bez zjednodušování

Ačkoli nelze kampani Českého rozhlasu upřít obrovský osvětový význam a zodpovědnou práci s fakty, je nutné poukázat na riziko přílišného zjednodušování. Například: Z některých informací jakoby vyplývalo, že jíst maso je mnohem náročnější na celkovou spotřebu vody, kterou použijeme na jeho "výrobu", než jíst ovoce a zeleninu. Když už jsme u těch nepřímých vodních nákladů, musíme započítat také vodu, která je spotřebovávána kvůli dopravě, skladování, chlazení a prodeji výpěstků, které se do Evropy dovážejí ze zámoří. Jinými slovy dovozová zelenina zanechává mnohem větší ekologickou stopu, než chlazené vepřové maso z místního (českého) statku. Kromě spotřeby vody se k tomu přidávají ještě veškerá negativa dálkové kamionové dopravy. O ekonomickém významu kupování místních potravin ani nemluvě. Jiným přílišným zjednodušením je úspornost a ekologičnost myčky nádobí, kde nestačí jen vzít absolutní, průměrná nebo řekněme teoreticky stanovená čísla. Ale o myčkách bude řeč níže.

 

Voda v krajině

Globální změna klimatu, ten doposud pro nás spíše abstraktní globální problém, přišla i do Česka. Ačkoli průměrné roční srážky zůstávají přibližně stejné, mění se jejich rozdělení v rámci roku, prodlužuje se období sucha a jsou častější přívalové deště s rizikem lokálních povodní. K tomu značně vzrůstá průměrná roční teplota - krajina se ohřívá a "ztrácí" se z ní více vody vypařováním. Protože nemáme ani horské ledovce, ani moře a jsme pramennou oblastí, jsme při tvorbě zásob vody plně závislí na srážkách v podobě deště, sněhu a mlhy (mlha patří mezi tzv. horizontální srážky). Dešti neporučíme, ale můžeme lépe chránit přírodní zdroje vody. Tvorbu podzemní vody podpoříme šetrnějším zemědělstvím, než jaké se dnes praktikuje na většině výměry v ČR, a taky trvale udržitelným lesnictvím. Způsob těžby dřeva v některých lesích připomíná spíš bezuzdné drancování, po kterém zbydou poškozené okolní porosty a hluboké erozní rýhy na lesních cestách. Z polí a lesů tak následkem vodní eroze odtéká obrovské množství půdy, která pomáhá v zasakování vody do podzemí. Půda je také výjimečným filtrem, jenž vodu pročišťuje a obohacuje o prospěšné minerální látky. To ovšem neplatí na polích s aplikací pesticidů a utužených nejtěžšími zemědělskými stroji. Velmi důležitá je pak ochrana povrchových a podzemních vod v říční krajině. To je ta úzká krajina na nejnižším místě údolí a úvalů, kterou protéká vodní tok a vedle něj také významné množství podzemní vody v okolních říčních sedimentech (štěrky a písky). A právě říční krajina by si zasloužila mnohem větší ochranu a podporu přírodních procesů, aby jsme si uchránili dostatečné zásoby kvalitní vody čerpané ze studní, vrtů nebo přímo ze štěrkopískových jezer.

rosa.jpg

 

Voda v ulicích

Velké rezervy máme v hospodaření s vodou ve městech, na sídlištích nebo v nákupních, výrobních či skladovacích areálech. Zde bychom měli technickými a biotechnickými opatřeními mnohem více podpořit předčištění, zasakování nebo využívání srážkové vody na místě samém. Zvýšení podílu nezpevněných ploch, kde může voda přirozeně nebo řízeně zasakovat, navíc zlepšuje mikroklima. Okolí se tedy v létě tolik nepřehřívá a vlhčí vzduch se lépe dýchá. Ploché střechy taky pozitivně ovlivňují klima a tepelnou pohodu uvnitř budov a v jejich okolí, tedy pokud je provedeme jako zatravněné nebo štěrkové s výsadbou skalniček. Tyto plochy navíc můžou vytvořit nevšední a esteticky zajímavá odpočinková místa, třeba i s možností občerstvení ve střešní kavárně. Ve stále větší oblibě je rovněž městské včelaření, a tak zelené střechy mohou včelám nabídnout pestrou pastvu.

 

Voda v domácnosti

Každá domácnost je jiná, každý má jiné nároky a možnosti, proto neexistuje univerzální návod, jak šetrně hospodařit s vodou. Kdo má zahradu a bazén, nebo zdravější a krásnější vodní biotop - koupací jezírko, ten může velmi jednoduše a bez velkých investic využívat dešťovou vodu ze střechy. Stačí jen základní filtrace. Při novostavbách nebo rekonstrukcích domů lze vytvořit systém využívání dešťovky také přímo v domácnosti. Nejvhodnější je tato měkká voda na splachování toalet a praní prádla. Kromě značné úspory placené "městské" vody nezpůsobuje dešťovka tvorbu vodního kamene a není potřeba při praní používat chemická změkčovadla. Některé "ekodomácnosti" jdou ještě dál a využívají tzv. šedou vodu. To je voda odpadní po praní, vaření, umývání a sprchování. Lze ji vyčistit a zpětně využívat jako vodu užitkovou - minimálně pro zálivku a splachování.

 

Mýtus zvaný myčka

Prodejci prominou, ale v případě používání myčky nádobí v domácnosti jde pouze o komfort, ale i tento argument je jaksi "na vodě". Ekonomicky a ekologicky je myčka jen těžko obhajitelná. Kolik chceme ušetřit na penězích, když nám myčka zabírá často vzácný prostor v malé kuchyni, její pořízení není "za hubičku", spotřebuje si svou dávku pitné vody a navíc ji musí ohřát značně neúsporně elektřinou, přestože může být k dispozici zásoba teplé vody v bojleru a třeba i ohřátá šetrně slunečními kolektory, fotovoltaickými panely nebo druhotně při vytápění? A na kolik nás každý rok přijde používání tablet nebo kapslí? Obzvlášť pikantní je ale argumentace "ekologická". Každá kuchyň je vybavena dřezem a teplou vodou. Kdo umívá nádobí jen ručně, nepoškodí životní prostředí výrobou, dopravou a skladováním myčky v obchodech, efektivněji využívá už jednou vyrobenou teplou vodu, protože investoval jen do jedné technologie ohřevu TUV (většinou elektrický bojler, pl/ynový ohřívač nebo dálkový ohřev vody). Taky nepoužívá "tvrdou chemi" potřebnou pro myčku a může sáhnout po značné nabídce ekologických mycích prostředků. Není pravda, že ruční umývání spotřebuje více vody. Záleží, jak se myje a co se myje. Při ručním mytí stačí řadu věcí jen lehce opláchnout vodou. Odmočení pekáčů a hrnců taky není potřeba každý den. Umýt se dá třeba jen malé množství nádobí, které je hned po ruce. Nehrozí strojové poškození choulostivějšího nádobí, a tak dále. Ano, myčky se hodí do kuchyňských provozů jídelen a restaurací, kde se myjí stovky talířů a příborů každý den. Tady to nahradí minimálně jednoho zaměstnance a celý provoz se zefektivní. Nic proti myčkám, ale žádná výhra to není. A z hlediska výchovného je lepší, aby děti doma pomohly umýt a utřít nádobí, než aby se někde poflakovaly nebo povalovaly.

 

Pokud se rozhodneme šetřit vodou, nebojme se jít dál než naši sousedé z ulice. Buďme důslednější a nápaditější. Nejenže se nám to ekonomicky (i ekologicky!) vyplatí, ale ještě se staneme dobrým příkladem pro ostatní a k praktickým opatřením tak inspirujeme víc lidí. Šetřit vodou má smysl, ale musí nás být víc.

 

Poznámka: (1) Článek si neklade nárok na úplnost a je pouze zamyšlením či drobným příspěvkem k aktuálnímu tématu. (2) Autor nepropaguje využívání dotací v domácnostech, protože je přesvědčen, že drahé dotované technologie nejsou lepší než ty levnější, pokud se vše dobře promyslí, propočítá a poctivě zrealizuje.